Historické pozadí a vývoj elektronických přenosu kol lze vysledovat až do konce 20. a počátku 21. století a podstoupila významnou transformaci z mechanického na elektronické přesun.
Historické pozadí
Nejčasnější přenosy kol lze vysledovat až do 30. let, kdy se objevila dvě populární přesunové zařízení: Vittoria Margarita a Osgear. Vittoria Margarita se posune tím, že táhne řadicí páku umístěnou nad řetězem, zatímco Osgear se posune vodicí ramenem ovládanou směnným kabelem.
Ačkoli tato zařízení jsou relativně pokročilá, stále vyžadují manuální provoz jezdce.
Historie rozvoje
Zavedení komerčních elektronických přenosových systémů: V roce 2009 spustil Shimano první komerční elektronický přenosový systém, Dura-Ace DI2, což označilo začátek ERA elektronického posunu.
Následně společnost SRAM v roce 2015 spustila systém bezdrátového elektronického přenosu Red ETAP, což dále podporovalo vývoj bezdrátových elektronických přenosových systémů.
Technologický pokrok: Elektronické přesmykačky nabízejí oproti mechanickým přesmyčkám významné výhody. Snadno se posunou, vyžadují pouze stisknutí tlačítka a lze je přizpůsobit, což jezdcům umožňuje rychlejším nalezení správného vybavení.
Kromě toho mají elektronické přesmykače rychlejší doby posunu, obvykle o 25% rychlejší než mechanické přesmykačky.
Elektronické přesmykače také nabízejí větší stabilitu a vyžadují menší údržbu, protože všechna spojení jsou vodotěsná.
Přijetí trhu: Navzdory jejich mnoha výhodám jsou elektronické přesmykače omezeny svou vysokou cenou a potřebou pravidelného nabíjení. Mnoho jezdců nadále používá mechanické přesmykačky kvůli cenovým faktorům.
